Ahoj kočičáci a kočičajdy,
dovolte mi, abych se představila. Tak to jsem já, kočička
Eliška. Dne 7.4.2002 mi bude půl roku a
jsem čistokrevná perská kočička. Hned na začátku Vám
musím vysvětlit, proč se moje stránka jmenuje
Jelínkoviny
lumpíka Elišky. Bylo to tak: moji páníčci, když si mě přinesli
uplakanou od maminky v té
tašce, mi
dali jmého Eliška. Jenomže mi vůbec Eliško neříkali, ale říkali mi šmejdíku,
protože jsem pořád
někde
šmejdila. To víte, jak strach opadne, nastane prozkoumávání revíru. Až jsem všechno prošmejdila,
poznala
své pánečky a prostředí, začala jsem lumpačit. Skákala jsem po boku a pánečci
říkali, že skáču
jako
jelen. A taky Elínku (jako Elí v mužském rodě) znělo jako
Jelínku a tak mi zůstala přezdívka
Jelínek.
Proto jelínkoviny.
Moje
jelínkoviny:
houpání
se na zácloně
kousání
kvítek
nepovolené
rochnění se v
posteli
kradení
posmrkaných kapesníků
lezení po
stole
bezdůvodné
mňoukání
ranní
buzení mých lidí v 6:00 ráno hlasitým škrábáním
loudění a
žádonění o
každý kousek žvance, i když to potom vyplivnu
Jednotlivé
jelínkoviny popíšu podrobněni příště.
... nechtěla jsem vylézt z tašky, když si mě přinesli
uplakanou od maminky ... teď už zase doma v tašce nevydržím ani chvilku ...
...už jsem velký jelen...
…
tak Vám řeknu, že ty moje jelínkoviny jsou už úplně jiné, než když jsem byla
ještě hloupější…
teď
už mě nebaví některé dělat… třeba se už nehoupu na zácloně, ani mě nenapadne
jít do postele, jen ji
někdy
přeběhnu, když je to nezbytně nutné a běžím třeba za zmačkaným papírkem, který
mi pánečci hodí…
ráno
se už nebudím v 6, ale čekám až
uslyším zvonit budík a pak vím, že budu moct konečně šmejdit
zase
po celém bytě… ale když vidím,jak se pánečci ještě rochní v posteli, musím
na ně začít křičet,
aby
vstávali, nechodili pořád pozdě do práce, nevyhodili je a mohli mi kupovat moje
konzervy…
nalovím
si sice hodně much, ale každej den? … to by se mi asi přejedlo…
jako
náhradu za své dřívější jelínkoviny mám teď jiné…
třeba
koušu fotky… zatím nevím jak se dostat i k těm zarámovaným… to mě vždycky
tak rozčílí,
že
mrsknu ocasem, sletí za skříň a nemusím je mít na očích…
když
mojí pánečci večeří,
snažím
se packou ukázat na co nejvíc salámů a sýrů… na co si ukážu to dostanu, jen se
na mě pánečci zlobí…
nevím
proč, ale myslím si, že se jim zdá, že jsem si vybrala malý kousek anebo ne
dost libový… přitom já jim chci taky něco nechat,
aby
měli sílu si se mnou hrát…
…letos
jsem byla poprvé na dovolené, nebylo to sice letecky, ale zato s plnou
penzí a s výhledem na náměstí…
moc
se mi tam líbilo, ale napřed jsem se tam bála… i když tam jezdím občas na
víkendy, nikdy jsem si to tam nestihla úplně
prošmejdit…
ale teď se mi ani nechtělo domů…
…za
chvíli budu mít 2. narozeniny…
když
jsem měla ty první, tak jsem dostala veliký dort, tak počítám že letos dostanu
dva…
a
pak Vám ukážu fotky, jak se olizuju :)
